Příběh vzniku limitované série

Jeden z prvních projektů, do kterého se nově vzniklá značka Prokop & Brož pustila, inspiroval pan Karel Růžička, který přišel s ideou připravit skutečně exkluzivní 12 kusovou limitovanou sérii hodinek, která by spolu s dalšími artefakty uctila 100. výročí Pařížské podzimní výstavy „Salon de Automne Paris 1912“, na které František Kupka poprvé představil veřejnosti své abstraktní obrazy „Amorfa - Dvoubarevná fuga“ a „Amorfa - Teplá chromatika“, které byly revolucí výtvarné formy.

Vzhledem k posledním výsledkům vývojové práce Martina Brože v oblasti funkčních nástaveb hodinkových strojků, bylo hned v počátku rozhodnuto o použití strojku s retrográdními ručičkami. Nejenže byl strojek po mechanické stránce připraven a odzkoušen, ale nabízel i zajímavou možnost, přiblížit se grafickým pojetím číselníku některým z charakteristických prvků obou obrazů. U obou hrají významnou roli kruhové formy a jejich vzájemné prolínání, ale byl to především motiv z Dvoubarevné fugy, který předznamenal excentrické a asymetrické umístění středů minutové a hodinové retrográdní ručky. Jejich konce opisují kruhové linie, které se protínají hned na dvou místech a spojnice těchto dvou průsečíků je mírně nakloněna ve směru hodinových ruček. Toto řešení je velmi avantgardní, ale zkušennosti říkají, že se oko i mozek uživatelů snadno přizpůsobí i takto nestandardní formě zobrazování času. Jeho odečítání je pak stejnou rutinou, jako u klasického řešení.

Protože času na realizaci nebylo zrovna mnoho, oslovili Prokop s Růžičkou významného znalce umění, sběratele Kupkových obrazů, ředitele Musea Kampa a špičkového grafika pana Jiřího Lammela, aby vytvořil grafiku číselníku. V jeho angažování byla naprostá jistota, graficky čistého designu číselníku s respektem ke Kupkovu odkazu, době jeho aktivní tvorby, ale i k hodinářským standardům a kultuře.

Vraťme se ale do okamžiku zadání práce na designu. Je zřejmé, že základní tvarosloví hodinek k uctění 100. výročí významné kulturní události se musí zrodit po linii – František Kupka – jeho odkaz – Podzimní salón v Paříži 1912 – tam představené obrazy – jejich filozofie – jejich význam pro vývoj výtvarného umění. Vtisknout obsah, nebo ještě lépe ducha, všech těchto hesel do designu hodinek není zrovna jednoduchý úkol. Tím spíš, že dopředu byly zamítnuty jakékoliv prvoplánové aspekty designu.

Předně je třeba si uvědomit co se vlastně před sto lety stalo. Na světově uznávané výstavě umění v Paříži, v roce 1912, František Kupka odprezentoval dva své přelomové obrazy "AMORFA - Dvoubarevná fuga" a "AMORFA - Teplá chromatika", které znamenaly doslova revoluci ve vnímání výtvarné formy. Revolučnost spočívala v odklonu od figurální malby (do té doby se většina obrazů věnovala zobrazování lidí, krajiny nebo zátiší). Jednalo se o první prezentované abstraktní obrazy, které mezi tehdejší odbornou veřejností způsobily hotový poprask. Jejich detailní hodnocení přísluší kunsthistorikům, nicméně pro nás je důležitá inspirace, kterou jsme v těchto obrazech nalezli.

Společným rysem obou těchto obrazů jsou prolínající se kruhové linie, které předznamenaly excentrické a asymetrické umístění středů minutové a hodinové retrográdní ručky. Jejich konce tak opisují kruhové linie, které se protínají hned na dvou místech a spojnice těchto dvou průsečíků je mírně nakloněna ve směru hodinových ručiček (prvek viditelný na Dvoubarevné fuze). Na první pohled, z hlediska hodinářských standardů, chaotické řešení dává najevo, že i v tomto případě jde o kus abstraktního umění. O způsob jak funkčním způsobem oslavit výročí „abstraktní revoluce“! Podstatné je, že se u těchto hodinek přizpůsobovala konstrukce strojku grafice číselníku a celému poselství a nikoliv naopak! To byl úkol především pro Martina Brože. Akceptací tohoto přístupu k designu vlastních hodinek se Prokop s Brožem snaží prokázat, že jejich vize zakázkové výroby výrazně individualizovaných až solitérních hodinek nezůstává pouze v rovině deklarace.

Zasvěcený pozorovatel se možná zeptá, kam se vytratily tolik důležité barvy, které hrají významnou úlohu u obou zmiňovaných obrazů. Autor grafiky číselníku Jiří Lammel se však nechtěl orientovat jen na jeden z obrazů. Tím spíš, že mediálně známnější Dvoubarevná fuga by určitě zastínila Teplou chromatiku, která měla pro vývoj moderního výtvarného umění minimálně stejně velký význam. Jeho snahou bylo vystihnout charakteristický rys Kupkových myšlenek, a to způsobem, který je kompatibilní s tím, co je jako hodnotné vnímáno i na poli vyšší hodinařiny.

Design samotného pouzdra poskytoval minimum možností jak ho přizpůsobit danému tématu, a tak se na něj odkazuje pouze dynamicky pojatým retro stylem. Designéři se inspirovali tvary kapesních hodinek z počátku minulého století. Speciálně korunka je takřka identická s tehdejšími originály. Na ručkách se také projevuje dynamičtější prvek excentricity a křivek.

Karel Růžička – iniciátor limitované série

Karel Růžička je jedním z těch, kdo se nesmířili s komunistickou svévolí, a v osmdesátých letech emigroval do Kanady. To vše i za cenu, že musel začít úplně od nuly. Po mnoha letech se konečně dostal ke splnění svého snu. Jako muzikant se začal zabývat opravami vzácných hudebních nástrojů. Tato činnost postupně přerostla v jeho hlavní pracovní náplň. Nedaleko Toronta otevřel obchod se vzácnými hudebními nástroji. Přednášel o jejich historii a stavbě. Restauroval řadu vzácných instrumentů pro hráče předních severoamerických orchestrů. Spolupracoval s nejlepšími muzikanty Severní Ameriky, převážně v oblasti jazzu a klasické hudby. V současné době spolupracuje se špičkovými hudebníky na naší scéně. Kromě hudebních akcí pořádá nebo spolupořádá výstavy, koncerty a kulturní události u nás i v zahraničí.

Michal Jelínek - designér

V roce 1997 stál u čerpací stanice Benzina na dálnici u Mladé Boleslavi a stopoval. V tašce měl blok a tužku, bez kterých neudělá dodnes ani krok. Už v té době měl v hlavě sen prorazit v oboru konceptuální designérské tvorby. Cestu k povolání, které mu přineslo věhlas mezi zahraniční odbornou veřejností, si naprosto umanutě klestil svojí pílí a cílevědomostí. První impulzy, které mu pomohly usměrnit jeho energii, získával v kurzech kreslení a skicování u profesora Stanislava Kováře, další potom na Akademii výtvarných umění v Bratislavě u profesora Štefana Kleina. Tam už se systematicky zabýval průmyslovým designem se specializací na aplikace v automobilovém průmyslu. V té době už ale pracoval v designérském oddělení společnosti Škoda Auto. Zpočátku se tam podílel na designu příslušenství, ale postupně se vyprofiloval až do pozice šéfa oddělení počítačového designu. Kreslit nepřestával ani ve volném čase. I když jste s ním zašli na pivo, stále po něčem čmáral. Když neměl po ruce svůj skicák, vzal zavděk i pivním táckem. Nebylo tedy nijak překvapivé, že poté začal skicovat také na monitoru svého počítače. Michal se tak podílel na přelomovém zrodu technologicky nového pojetí konceptuální designérské práce a stal se v dané oblasti skutečně nejlepším.

Dnes má mezi designéry status guru počítačového designu a jeho konceptuální tvorba sklízí úspěchy po celém světě. Ve většině evropských i amerických automobilkách má mnoho přátel, ale i pracovních povinností.

Narodil se 21.dubna 1929 ve Vsetíně.

V letech 1940–1948 tam studoval na Masarykově reálném gymnáziu. Poté absolvoval průmyslovou sklářskou školu v Novém Boru (1948–1951), byl studentem pražské VŠUP u prof. J. Kaplického (1951–1957) a v letech 1965–1979 vedl ateliér Sklo v architektuře na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.

Podstatně ovlivnil charakter a vývoj českého a slovenského skla.

Věnuje se tvorbě objektů z broušeného optického skla, návrhům osvětlení a šperků,

prostorovým objektům a kompozicím pro architekturu.

Je jedním z nejvýznamějších žijících výtvarníků celosvětového významu.